FilmyŽivě.cz

Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie.